Výběr a jmenování rozhodců je zásadní otázkou rozhodčího řízení. Předpisy a pravidla použitelná na rozhodčí řízení obvykle nestanoví zvláštní požadavky na rozhodce, s výjimkou způsobilosti jako například minimální věk a s výjimkou požadavků na nezávislost a nestrannost. Strany se mohou dohodnout na požadavcích kladených na rozhodce v rozhodčí smlouvě; rozhodčí smlouva je výlučně projevem autonomie stran v rámci omezení stanovených v lex arbitri. Strany však musí respektovat požadavky nezávislosti a nestrannosti. Na stranách nezávislá musí být rovněž třetí osoba pověřená jmenováním rozhodců (appointing authority). Ačkoliv tento princip není výslovně stanoven v předpisech a pravidlech použitelných na rozhodčí řízení, jde o princip vlastní rozhodčímu řízení a je projevem zásady rovnosti stran, kterou je nutno považovat za součást procesního veřejného pořádku v rozhodčím řízení. Rozhodci vždy jednají jako osoby, které nemají zájem na průběhu a výsledku sporu. Okolnosti diskvalifikující rozhodce však musí být nejen objektivní, nýbrž musí být přiměřeně zjevné a nesmí být pouze spekulativní. Nestrannost je vysoce subjektivní kategorie a, ve vztahu k podjatosti, lze říci, že podjatost vytváří riziko nedostatku nestrannosti.