Nestrannost rozhodců je jedním z nejdůležitějších principů rozhodčího řízení. S ohledem na tuto skutečnost chrání italské právo tuto zásadu preventivními a následnými opatřeními. Vedle zvláštních etických pravidel a pravidel stálých rozhodčích institucí je hlavním nástrojem námitka proti rozhodcům, kterou lze podat u státního soudu z důvodu absence nezávislosti rozhodce.  Jiné, než významné důvody sice nemohou vést k vyloučení rozhodce, zvyšují však odpovědnost rozhodce.  Absence nestrannosti a nezávislosti není důvodem pro napadnutí rozhodčího nálezu. Účelem tohoto článku je ukázat, že italské právo poskytuje podporu a ochranu rozhodčímu řízení a přibližuje ho soudnímu řízení.