Právo na vyloučení rozhodce je nezbytnou součástí práva na spravedlivý proces. Vyloučení rozhodce závisí na tom, zda je prováděno v rozhodčím řízení ad hoc nebo institucionálním rozhodčím řízení. Tento článek se zabývá rozdíly mezi řízením o vyloučení rozhodce v ad hoc nebo institucionálním rozhodčím řízení. Navíc analyzuje problémy spojené s tímto řízením. V neposlední řadě, i přesto, že by právo na vyloučení rozhodce mělo být omezeno pouze na případy, kde je skutečná hrozba narušení integrity rozhodčího řízení, je právo na vyloučení rozhodce často zneužíváno stranami k prodlužování řízení a oddálení případného negativního rozhodnutí sporu pro některou z nich. Proto by to strany měly primárně předvídat v době uzavírání rozhodčí smlouvy a měly by upravit situaci, kdy jedna strana vznese námitku vyloučení rozhodce. Pokud tak však strany neučiní, musí se spolehnout na pravidla upravující řízení. V ad hoc rozhodčím řízení lze doporučit stranám dohodnout se na některých pravidlech pro ad hoc rozhodčí řízení, např. UNCITRAL Arbitration Rules. Ty jsou procesními pravidly šitými na míru ad hoc rozhodčímu řízení a upravují také pravidla pro vyloučení rozhodce. V článku jsou analyzovány UNCITRAL Arbitration Rules také z hlediska jejich schopnosti čelit problémům zmiňovaným shora.