Řízení před rozhodčími soudy jsou především v mezinárodních sporech charakteristické menším formalismem, absolutní garancí kontradiktornosti řízení a vysokým požadavkem na vyřešení konkrétního případu. Důvodem je skutečnost, že rozhodčí nálezy se často odvolávají na zvyklosti mezinárodního obchodu, obecné principy, m.j. principy důvěry, veřejného pořádku, dobrých mravů apod. Vedle „tradičních“ základních principů a hodnotících standardů se vcelku krátkou dobu používá i „princip přiměřenosti“. Jde o koncepci, která je na rozdíl od common law v kontinentálních právních řádech málo známa. I přes časté používání principu přiměřenosti však chybí podrobnější studie, která by se zabývala rozdíly mezi používáním principu přiměřenosti v právních řádech civil law, jakož i common law, obzvláště určením kritérií přiměřenosti, která by se měla používat v rozhodčím řízení.